Jak do UX

Nezávidim vám to.
Ale nevzdávejte to.

Přiznám se, že to začínajícím UXákům nezávidim. Zájemců o juniorní pozice je pořád bezprecedentní množství a s poptávkou jde i nabídka nepřebernýho množství bootcampů a knížecích rad (ne že bych tímhle trochu nepřidávala).

Ale nevzdávejte to 💪 Šikovný a chytrý lidi se neztratěj — a upřímně, díky AI má šikovnej člověk dneska víc způsobů, jak vystoupit z davu, než kdy dřív. O tom bude velká část týhle aktualizace.

Pro koho to je

Předpokládám, že přemýšlíte o přechodu do UX z jiný profese. Primárně mluvím k těm, co chtěj navrhovat UI, ale většina platí i pro ostatní UX role nebo PMs, co chtěj ten přesah. Angličtina je nutnost.

Disclaimer / můj bias

Tenhle text není instrukce a já dost možná nemám pravdu. Píšu to, jak bych vám to říkala v hospodě. Berte si jen to, co vám dává smysl, a validujte to s jinejma lidma.

Píšu to po víc než sedmi letech v UX (a ještě delší době freelancingu v grafice, webdesignu a kódění), jako senior v globální produktový firmě — s výhledem do českýho rybníčku i s čerstvou zkušeností člověka, co posuzuje kandidáty od juniorů po seniory.

Ukaž, že umíš shipovat

Když jsem tenhle text psala poprvý (2024), platilo: nauč se základy, udělej si projekt, hezky ho odvyprávěj v portfoliu. To platí furt. Ale mezitím se stala zásadní věc: s AI nástrojema dneska naprototypuješ — a klidně nasadíš — funkční věc za víkend.

Což znamená jediný: výmluvy umřely. Dřív mohl junior říct „neumím kódovat, tak mám jen mockupy do šuplíku". Dneska můžeš mít živou věc, kterou si lidi fakt osahali. A bacha — když ji můžeš mít ty, můžou ji mít i všichni ostatní kandidáti.

Vygenerovat věc — to dneska dokáže každej. Odladit experience je ta práce.

A přesně tady se pozná designer: že z toho, co si dneska vygeneruje každej, umíš udělat něco inovativního. AI umí vyplivnout obrazovku. Neumí poznat, že je blbě.

Junior roku 2026 se podle mě pozná takhle: vezme vygenerovanou věc, dá ji lidem do rukou, kouká, kde se zasekávaj, a iteruje. To je celej UX proces v kostce — a poprvý v historii ho můžeš mít v portfoliu celej: od problému přes nasazenou věc po reálnou zpětnou vazbu a iterace.

Co to znamená prakticky

• AI literacy je nová základní výbava. Umět s AI navrhovat, prototypovat, analyzovat výzkum — a hlavně chápat, kde AI kecá a kdy jí nevěřit. Hiring manažeři to budou čim dál víc čekat jako samozřejmost, podobně jako Figmu.
• Nástroje se měněj každej kvartál, princip ne. Dneska se mluví o Figma Make, Claude, Cursoru, v0, Lovable — za rok to může bejt jinak. Neučte se „nástroj", učte se ten workflow: problém → prompt → prototyp → test s lidma → iterace.
• Vibe-coded odpad není ship. Vygenerovat appku a hodit ji na net není to, o čem mluvím. Ship znamená: má to uživatele (klidně tři!), sledovalas, jak to používaj, a máš verzi 2, která je lepší — a víš proč.
• Cesta k řešení je taky design. Skill dobrýho designera je vymyslet, jak na konkrétní problém jít nejefektivnějc — co si jen načmárat na papír, co naklikat, co fakt postavit a s kým to otestovat. AI ti dá rychlost; kudy, to musíš rozhodnout ty.
• Judgment je to, co prodáváš. Čím víc toho AI vygeneruje, tím vzácnější je člověk, kterej pozná, co je dobrý, co špatně a proč. Trénink oka a myšlení je díky tomu důležitější, ne míň.

Jak bych na to (asi) šla já

1. Naučila bych se co nejvíc zadarmo z netu a knížek (viz Zdroje) — a zjistila, jestli je ten obor vůbec pro mě. Start: Google kurz na YouTube, moje punkový webináře, nebo kurz Toma Pauluse. Knížky: User Experience Team of One, Think First, Just Enough Research.
2. Trénovala bych mozek, oči a ruce — přemýšlení o problémech s tužkou v ruce, pořádná Figma jako řemeslo, cit pro hierarchii.
3. Sehnala bych si projekt — a shipla ho. Dřív stačilo „na něčem fakt pracovat", dneska bych to rovnou stavěla, testovala a iterovala (viz kapitola 02).
4. Sehnala bych si mentora (Femme Palette — tam jsem jako dobrovolnej mentor i já — nebo ADPList), kterej mě usměrní.
5. K 1–4 bych přistupovala s cílem udělat ze sebe dobrýho juniora a získat práci.
6. A furt bych hledala, v čem se ještě můžu zlepšovat.

Bootcampy? Nevim. Vejšky? Máme

Můj skeptickej pohled na bootcampy platí: většinou učej kuchařku, kterou pak absolventi aplikujou na všechno bez posouzení kontextu, a hard skilly nedaj. Když už, vyberte si takovej, kde vaši práci hodnotí mentor, ne spolužáci. A vejšky — KISK MUNI, UX magistr na VŠE, HCI na FELu — zůstávaj dobrá volba, pokud jste v tom životním stádiu.

Btw, nemusí to bejt pro všechny — and it's okay

Vyhodnotit, že to celý třeba cesta není, není žádná prohra — to je validní výsledek. Příležitostí je pro chytrý a šikovný lidi dost i mimo UX. A nakonec — UX produktu stejně tvoří všichni ve firmě, ne jen UXáci.

Co se čeká od juniorních designerů

— mix toho, co u nich hledám já a co hledaj kolegové, jichž si vážim

1 · Schopnost dobře se ptát; empatie, zvídavost

UX práce je o ptaní se — uživatelů, business stakeholderů, vývojářů — a o schopnosti opravdu porozumět jejich potřebám a celý doméně. (Tip: u pohovoru dost hiring manažerů posuzuje, jak a na co se ptáte vy jich 😉)

2 · „Už něco načteno a odmakáno" a zápal se posouvat

Nikdo nečeká, že budete hned ve všem excelovat — do začátku jde o „od všeho aspoň něco": základy teorie, metod a nástrojů, vytrénovaný designový vidění světa (napřed přemýšlet, jak to bude fungovat pro lidi, pak jak to vypadá) a Figma jako řemeslo — framy, autolayout, komponenty. Žádný obdélníky ve skupinách, jo? 🙂

3 · Umět shipovat — a odladit, co AI vyplivne

Nová položka na seznamu, viz kapitola 02. U pohovoru chci slyšet: co jsi postavila, kdo to používal, co ses dozvěděla a co jsi změnila. AI nástroje ovládat — ale nebejt jejich rukojmí.

4 · Zkušenost řešit problémy a učit se z nich

Paradox „jak mám mít zkušenost, když hledám první zkušenost" řešej osobní projekty. Spolupráce se zadavatelem a omezení reálnýho světa vás naučej víc než teoretickej domácák. A nemusí to bejt jen UI — klidně pomoc neziskovce s procesama nebo návrh webu kámošovi. Platí „outcomes over outputs": hodnota je umět formulovat cíl a vymyslet cestu k němu.

5× bych podtrhl potřebu co nejdřív si najít nějaký svůj projekt, klidně for free, a začít všechnu tu hezky znějící teorii dost pracně aplikovat do praxe.— Tobiáš Vybíral, předseda Asociace UX

Recruiteři na vás nemají čas

Krutá, ale zároveň velmi ulehčující pravda: recruiteři a hiring manažeři to prolítnou a udělaj si dojem. Takže:

• První dojem se dělá jednou — a klidně už ve zprávě na LinkedInu nebo v mailu, ne až v portfoliu.
• Musí to jít proscanovat — show, don't tell. Už tím demonstrujete design skill.
• Navrch jasně napište, kdo jste a čím jste zajímaví. „Nadšenej junior designer 🦄" není hodnotná informace — background z předchozí profese je vaše výhoda, ne handicap.
• Web, PDF nebo Google Slides — ne Figma link. Každá milisekunda načítání je kapka frustrace člověka, kterej vás posuzuje.
• Casky krátký, žádný romány: 1. hmatatelnej výsledek (hezkej obrázek), 2. stav před — ať je vidět zlepšení, 3. o co šlo a co byla vaše role (2 odstavce, odvyprávějte příběh), 4. dopad — ideálně čísla. A nejsilnější caska 2026 = odkaz na živou věc + co jste na ní odladili.
• Žádný checklisty metod a graficky vypiplaný persony. Outcomes over outputs — jinak jste nerozeznatelný od case study factory.

A mimochodem — Petr Štědrý krásně napsal, proč si neříkat junior. Vaše portfolio je navíc design projekt sám o sobě: máte zadavatele, dopady svý práce i vlastní design system. Nejlepší první zkušenost there is.

Co byste měli znát

Nekompletní seznam pojmů „z hlavy". Klikejte — a pak se AI ptejte nejen co znamenaj, ale hlavně kdy je použít.